Člověk není stroj. A i kdyby člověk stroj byl, nic by to nezměnilo. Na skutečnosti, že je třeba nejen pracovat pro blaho ostatních a pochopitelně i sebe samotných, ale také odpočívat. Protože nikdo nemá neomezené množství energie a každý ji tudíž musí nějak načerpávat, má-li normálně fungovat. Případně vůbec aspoň nějak fungovat.
Pokud člověk pracuje fyzicky, musí dopřát oddechu především své tělesné schránce, pokud se živí hlavou, měl by dopřát alespoň minimální relaxaci této. Protože jinak by takový člověk padnul vyčerpáním, respektive se dopracoval až někam do Bohnic. Čímž pochopitelně nemyslím ani tak onu známou čtvrť, jako spíše onen neméně známý blázinec.
Pokud má člověk náročné zaměstnání, dávající jeho hlavě hodně zabrat, měl by se naučit, jakým způsobem následně své hlavě zase ulevit. Tedy měl by si najít nějakou činnost, jež bude kompenzovat ono jednostranné zatížení, jehož se člověku v práci dostává.
Platí to pro všechny bez rozdílu. I vy . I vy si dopřávejte klidu po práci a nějaké té relaxace.
Člověk si sice nejednou myslí, že to snad ani nepřipadá v úvahu, že na něco takového nemá ani trochu nezbytného času. Ale alespoň pár minut denně by si na to vyšetřit určitě mohl a měl.
Protože osvěžená mysl následně přináší i vyšší pracovní výkon, jenž jinak kvůli dlouhodobému stresu klesá a končí nejednou i neduhy nejrůznějšího druhu.
Lidé živící se kancelářskou prací by si měli ve svém volnu dopřávat především pohyb. Protože si tělo nějaký ten sport po dlouhém vysedávání u stolu žádá a i mozku udělá nějaký ten pohyb na čerstvém vzduchu dobře.
Je přitom vcelku jedno, o jakou pohybovou aktivitu se jedná. Hlavně by měla být přiměřená možnostem toho kterého člověka a také by mu měla být v rámci možností příjemná nebo alespoň co nejméně nepříjemná. Protože si jistě dokážete představit, jak by byl asi „odreagovaný“ a „zrelaxovaný“ člověk, kterého by po jeho porci pohybu bolelo celé tělo natolik, že by se možná ani na nohy nepostavil, anebo by byl přímo zoufalý z toho, jak se mu to, co zamýšlel činit, ani trochu nedařilo a sotva někdy dařit bude.
A když pak „objektivní příčiny“, onen důvod, na který odedávna rádi kdeco svádíme, nedovolují takové činnosti venku, může si člověk oddechnout i jinak. Kupříkladu ve formě horké koupele spojené s poslechem relaxační hudby, četbou dejme tomu u šálku čaje, neuškodí prý ani jóga nebo meditace.
Ale každopádně by mělo jít o něco, co se odlišuje od toho, co jsme nuceni dělat v práci, a mělo by se též jednat o činnost, jež nám dělá dobře a prospívá. Pak stačí i málo, aby se nám vrátily ztracené síly a my byli daleko výkonnější.
Výkonnější, než kdybychom jenom dřeli pořád dokola beze změny.